Články

Mapování vnitřní krajiny

Vnitřní krajina

Když někam směřujeme, ať už v životě nebo v práci, používáme k rozhodování mapu naší vnitřní krajiny. Ale takovou mapu nikde nekoupíte. Musíte si ji vytvořit sami.

Nevím, jestli to máte stejně jako já, ale já se poměrně nerad rozhoduju. Tedy myslím hlavně v těch oblastech, kde směřuju někam dál – tam, kde to neznám. Raději dělám kroky, které mi dávají smysl, než rozhodnutí, jejichž důsledek nejsem schopný dohlédnout.

Mám pro vás takový příměr s cestováním: Představte si, že chcete vyrazit na cestu – chcete se někam dostat.

Vím, kam se chci dostat? Proč tam jedu? Znám cestu? Mám mapu – a existuje vůbec mapa?

Pokud je to neznámá, dosud nezmapovaná krajina, potřebujeme nejdřív zmapovat terén. O mapování vnějšího terénu (což je např. uživatelský průzkum, analýza, rešerše...) teď nemluvím. Mluvím o vnitřním terénu. O tom, co není vidět, co je těžko vyslovitelné. Co zahrnuje přání, obavy, různé pocity... Na to právě používám kreativní proces, což je bezpečná metoda, jak si ty věci zformulovat.

Na základě tohoto „ohledání terénu“ pak vznikne pracovní mapa. No a když máme mapu, můžeme pak zvolit strategii cesty (v naší analogii s cestováním to bude třeba způsob dopravy, nutné vybavení apod.). Takže víme, co potřebujeme a jaké další kroky z toho plynou. A taky, co nás to bude stát, ať už finančně či osobně. A můžeme vyrazit na cestu.

Další kroky (žluté lístečky) vyplynou z procesu přirozeně samy.

Myšlenková mapa nám pomůže najít souvislosti a posloupnost kroků, které je potřeba udělat.

Dokud se nedostaneme zase na hranici našeho zmapovaného území. Tam je potřeba se opět zastavit, zmapovat si další území a rozhodnout se pro další kroky. Přece nebudeme chodit po světě naslepo.

To je ten princip: Místo složitých rozhodnutí dělat smysluplné kroky.

František Eliáš, 28/04/2017

←zpět na články