Když nevím, co se děje, v čem je problém:
Použiju kreativní proces: Píšu si na lístečky všechny myšlenky, co mě k tomu napadají. Dokud nemám prázdnou hlavu.
Lístečky pak můžu shrnout do skupin. To mi pomůže ujasnit si, co vlastně řeším. Většinou mi pak dojde, v čem je problém a na co bych se měl zaměřit, aby mi to pomohlo se pohnout dál.

Když je toho moc:
Napíšu si seznam úkolů a priorit. Každý úkol ohodnotím podle různých kritérií, nejčastěji:
- radost (dělá mi představa té práce radost?)
- priorita (jak moc to hoří?)
- přínos (pro okolí, pro společnost, pro nejbližší)
- finanční potenciál (je to „ekonomicky“ efektivní čas?)

Když se v tom nevyznám
Často taky používám myšlenkové mapy, které mi pomůžou rychle si ujasnit, co mám nebo chci v dané situaci dělat – jak k tomu přistupovat. Výstupem myšlenkové mapy jsou informace nebo otázky, které pomůžou pohnout se dál.
Například: Co potřebuju? Co potřebuje klient? Co chybí? Co je potřeba zjistit/zařídit... apod.

Když jsem nad něčím zaseklý:
Zkusím všeho nechat a jdu udělat něco úplně jiného – většinou něco manuálního, co mi udělá radost. Uvařit si jídlo nebo nějakou práci na zahradě.

Někdy taky:
Nedělám nic, nechám to být. A řeknu si: „To se vyřeší!“ A opravdu, často se věci vyřeší, jen jinak než bych čekal. Nebo mi časem přijde ta správná energie s tím pohnout.

Když se jedná o něco, co je nad moje síly:
Odevzdám to. Pomodlím se – poděkuju a poprosím.

A taky často pomůže si uklidit. Nebo se uklidnit.