Je dobré nebát se jít do extrému. A to například v kreativní fázi, kdy se vymýšlí nápady bez posuzování, jestli jsou dobré nebo špatné. V dané chvíli může extrém působit jako nesmysl, ale často jeho „vyhození na stůl“ pomůže otevřít cestu dalším nápadům nebo vyjasnit situaci.

V rámci facilitace nebo při osobním rozvoji se občas hodí použít na vyjasnění škálu hodnot |OD-----DO|. Vlevo je jeden extrém, vpravo druhý. A mezi tím si definujeme konkrétní mezistavy. Kde jsou krajní extrémy a jaké hodnoty jsou mezi nimi? Kde se nacházíme my a kam chceme směřovat? Jak blízko k extrému chceme být? Co je pro nás nepřekročitelné a co už je přes čáru?



Pro příklad: Když jsem si ujasňoval, co pro mě znamená práce a jakou formou to můžu dělat, vypadla mi z toho zajímavá škála. Na jedné straně byla „Relaxace“ a na druhé straně bylo „Majitel firmy“. Mezi těmito extrémy se objevily různé formy práce (brigáda, zaměstnanec, podnikání...) a to pěkně popořadě. Ujasnil jsem si, kam chci vědomě směřovat a co je pro mě už extrém (co nechci).

Extrémy jsou vždy jasné – dá se říct, že extrémy vidí svět černobíle. Často jsou ale dva opačné extrémy jenom dvěma stranami téže mince – mají k sobě překvapivě blízko. Smířít opačné polarity může znamenat nalezení nečekané energie (stejně jako propojení plus a mínus u baterie začne dodávat proud).

Jako v mém příkladu, kde se na obou stranách škály objevilo „nepracuju“ – viz obrázek.